Účastníci expedice:
Olga Nováková, Pavel Matoušek, Zuzana Hofmannová, Josef Skala, Miloš Hoffmann, David Michovský, Milan Wlasák, Alice Korbová, Daniel Vlach, Bidzina Gujabidze, Antonín Bělík a Josef Uherka
V úterý 7. srpna 2007 do Prahy z Islamabádu přilétá naše horolezecká expedice GI/II Point Expedition 2007. Stejným letadlem z Islamabádu letí i většina účastníků Ostravské expedice Sulovského na K2 a expedice J.Nežerky také na Gasherbrumy (trochu větší expedice – asi největší v historii českého horolezectví, okolo 30 účastníků, výškoví nosiči, kuchaři v ABC).
Počasí a hory nám bohužel dovolily vystoupit pouze něco málo nad 7000 m (II tábor). Na G II do našeho odjezdu z Pákistánu nakonec nevystoupil nikdo. Snad nejblíže vrcholu byla 12.7. slovenská expedice tatranských záchranárov. Další snažení na této hoře ukončila 18.7. lavina, která si vyžádala 2 lidské životy (německá expedice) a těžce zraněného japonce – toho nakonec zachraňuje vrtulník, který přistane v ABC (5900m). Z naší expedice se o GII pokoušela skupina : Milan Wlasák, Alice Korbová, Daniel Vlach a Bidzina Gujabidze. Dostali se do CII, výš už pro množství sněhu a možnost lavin nešli (naštěstí).
Zbývající část expedice se pokoušela o Gasherbrum I. Z Prahy jsme odletěli v úterý 12.6., tedy před 8 týdny. Vše probíhá v rámci možností výborně. 15.6 jsme již ve Skardu, 17.6. přijíždíme do Askole. Dopoledne sice prší (příjemná teplota), ale odpoledne již svítí sluníčko. Dalších 8 dní je krásně jasno. Nikdo z nás netuší, že je to nejdelší, ale bohužel i poslední dlouhá perioda pěkného počasí. Následuje několik dní pochodu údolím ledovce Baltoro (tábor Juhe, Paiju (jeden odpočinkový den), Urdukas (již nad ledovcem, cestou míjíme Tranga, ale krásných kopců je tu spousty), Goro II, a s výhledy na mohutnou K2 až do Sharing. V neděli 24.6. již v 11 dopoledne jsme konečně v BC (5050m). Stavíme stany, zabydlujeme se, seznamujeme s ostatními.
Začíná dlouhý měsíc snažení o kopec. Bohužel také měsíc, kdy bude celkem 14 dní sněžit, 9 dní budou mraky a vítr = nebude žádné „vrcholové“ počasí. Hned první cestu nahoru pro sněžení odkládáme na 27.6. Někteří vycházejí již o půlnoci, někteří (Olga, Pavel) až o půl 9 ráno. Zdoláváme první ledopád, pak je dlouhý úsek s trhlinami (tam někteří spí) a další ledopád a ještě hodinka mírného ale o to delšího pochodu po zasněženém ledovci a už je ABC (5900m). Chodí se to i za den, zpravidla kolem 8 hodin. Večer už vydatně sněží a tak hned 29.6. se všichni vracíme do BC. Cesta je zapadaná, a tak není divu, že Pepa Uherka padá do trhliny. Následnou záchranou akci (asi za 10 minut byl venku) hodnotí hned po vytažení: „Zoban 4 – “ (to od něj není pěkné poděkování).
Až do 4.7. převážně sněží. Vedle v táboře umírá německá horolezkyně (při spánku). Teprve 5.7. opět šlapeme nahoru. Po jednom dni v ABC pokračujeme do I tábora na GI (sedlo Gasherbrum La – 6400m). Večer již silně fouká a sněží. Někteří si z obav před větrem zakopali stany = neustálé odhazování sněhu. Zuzanu (spí s Alenou) dokonce v noci musí zachraňovat (vyhrabávat) Martin. Po dvou dnech špatného počasí (9.7.) sestupujeme do ABC, Olga, Pavel a Miloš (zlobí ho oko) až do BC. Je druhá delší“ perioda pěkného počasí (3 dni). Za dva dni (11.7.) přichází do BC Pepa a Tonda. A již následující den, ( 12.7.) s Olgou stoupáme zase do ABC. Zdá se nám pěkně, odpoledne se to ovšem kazí.
Ten den na GI vystoupilo 8 členů tibetsko – čínské expedice s 3 místními šerpy a několik hodin po nich i Joska Nežerka + Zdeněk + Olav. Zbývající část naší expedice se stejný den, již při horšícím se počasí, pokouší dostat Japonským kuloárem do tábora II (7000m). Ale odpolední špatné počasí je donutí vrátit se zpět do sedla Gasherbrum La. Pak sestupují do ABC, kde se potkáváme. Následuje perioda 5 dní nepřetržitého sněžení, které trávíme v ABC. Ještě to vypadá nadějně, času je stále dost. 18.7. jsme opět všichni v sedle Gasherbrum La (pouze Pepa Skala nás opustil a jel raději putovat po Pákistánu). Přes příznivou předpověď nás další den zdrží vítr, mraky a sníh přicházející sedlem z Číny. 20.7. vystupujeme Japonským kuolárem do tábora II (7000m). Vypadá to nadějně, předpověď je zatím spíše dobrá. Bohužel ve večerních hodinách dostáváme opravenou předpověď, vše se má na dlouhou dobu hodně zkazit. Od západu vidíme přicházet frontu, ale ještě doufáme, že bude pomalá. Nebyla. Již ve 2 v noci začíná poletovat první sníh, nad vrcholem se objevují mraky. V 6 už sněžení, mlha a silný vítr definitivně ukončují naše snahy. Zanedlouho se vracejí i 2 ukrajinci a Venca (expedice Nežerka), kteří to ráno zkusili. Ještě dopoledne pak za vydatného větru, sněžení a mlhy začínáme velmi nepříjemný sestup kuloárem se spoustou, naštěstí menších, lavin dolů do sedla a až do ABC. Další den až do BC. Jsme docela smutní, ale počasí nás nenechává na pochybách. Vítr a sníh dalších minimálně 5 dní vládnou horám a nedovolí ani dojít pro stany, co si tam nechala část Nežerkovi expedice.
Jako téměř jediní sháníme alespoň 3 nosiče z Hushe, část věcí si neseme sami a 27.7. překračujeme v mlze sedlo Gondogoro (5670m), nad námi v mracích se blýská, padají kroupy, sněží. Sestup je docela nepříjemný, ale po příchodu na travnaté louky je vše zapomenuto. Následující dva dni nás již hřeje sluníčko s velmi pěknými výhledy cestou do Hushe. Ale že je pěkně i na vrcholech není vůbec jisté. Další cesta je auty do Skardu. Tam nás již čekají věci, které putovaly s nosiči po ledovci Baltoro. Bohužel přicházíme o jeden sud s věcmi – nosič spadnul do řeky a sud se již nepodařilo vylovit. Odpočinkový den trávíme koupáním v krásném jezeře kousek od Skardu a 31.7. se již přejídáme v Chilasu a popíjíme alespoň nealkoholické pivo. Po příjezdu do Islamabádu vyřizujeme nutné náležitosti a na dva dni ještě zajíždíme navštívit památky Lahore, nakupujeme v Rávalpindí, loučíme se s mimořádně sympatickým styčným důstojníkem a pak už jen letiště a letiště.
Letos to tedy moc nevyšlo, nejenom nám, tak snad příště.
Pavel